Sbírka knih pro Burundi

naše knihovna iniciovala v roce 2013 sbírku knih a finančních prostředků pro knihovnu v Africe. Knihovny z celého regionu ve francouzském jazyce do naší knihovny, sběrného místka, odku jsmeje pak díky firmě GLS poslali do Afriky. Zároveň probíhla i finanční sbírka po jižních Čechách a peníze pak byly poslány do nové knihovny na nákup nových knih. Knihovna v Burundi stále stojí a nám zbyla radost z pomoci, která měla smysl. Obrovské díky patří Vám všem, kteří jste přišpěli svou troškou do mlýna.

Přečtěte si dospis od MUDr. Elišky Maradové, která v Burundi trávila dlouhý čas a uváděla knihovnu spolu se svými kamarádkami Mgr. Veronikou Kňazovičovou Annou Ďurigovou a námi v život. 

Magdalena Hluštíková

Projekt Knihomol

…aneb o knihách, co dávaji lidem křídla…

Motto: Chceš? Dáme Ti šanci… Zbytek je na Tobě…

Jsem mladá lékařka, mám asi tisíc strážných andělů a létá kolem mě denně dva tisíce mušek štěstěny. Nepočítala jsem je, ale musí jich být nejmíň tolik. Byla jsem v Africe…Potkala jsem tam Aničku a Veroniku… Takže jsme tři… A pak Afrika zůstala v nás. Jely jsme do Afriky pro to, abychom pomáhaly. Jenže se to nakonec obrátilo a Afrika pomohla nám a my se tomu neubránily. Jednoho rána, takového toho křehkého rána, kdy vám malarický komár proletí nad lůžkem, pokojem proběhne myš, přes okno dolehne zvuk bubnů odněkud zdáli, uslyšíte hlasy dětí vláčících na hlavách nádoby s vodou… a pod oknem vám začne hrát fotbal místní nadějný tým tak usilovně, že poslední naděje na sladký spánek se definitivně rozplyne… Takového rána, když jsme si užívaly lahodnou chuť místního avokáda – nejjemnějšího avokáda pod sluncem, Anička povídá:“ Nerozumím tomu, jak se mohou něco naučit, když nemají z čeho.“

Jsme v Burundi, už pár měsíců, pracujeme tu v nemocnici, uprostřed tisíců Burunďanů a snažíme se jim porozumět. Anička je chodí po odpoledních učit angličtinu. Víme, že my měly štěstí studovat a učit se… Zvláštní, že teprve tady jsme za to fakt vděčné. My tu šanci měly, někdo ji nemá. Nejde jen o učebnice, jde i o to, že ve třídě se 100 žáky na jednoho učitele se špatně učí. Jde o to, že za námi chodili a ptali se nás po slovnících a pak nám je i vraceli. Jde o to, že když máte všechny předměty ve francoužštině, které nerozumíte, tak se bez slovníku těžko něco naučíte. Jde o to, že toho rána Anička řekla: “Co knihovna?“ a já se usmála a odpověděla: „Ok, Knihomol… J “…

A tak vznikl projekt Knihomol. Pro nás začalo neuvěřitelné dobrodružství, ale hlavně docela slušná škola života. Projekt, plán, hodiny kreslení, hodiny hádek, přednášky, prezentace, hádky s úřady, tak trochu boj. Hodně jsme se nasmály, hodně plakaly, pak už jsme ani plakat nemohly – to je Afrika. Chtěly jsme docela malou knihovnu. A tím to začalo. Jsme právě na startovní čáře. Postavily jsme sice knihovnu a udělaly z ní zároveň edukační centrum, kino, učebny jazyků a informatiky a místo, kde jsou nejen knihy, ale i elektřina a židle se stolem, velká zahrada a klid. (což jsou věci, které v Burundi chybí), ale nejtěžší práce je ještě před námi. Už ale víme, že to jde. Někdy pomalinku a těžce, s vypětím všech sil a jindy zase takovým letem, že se člověk jen jemně dotýká špičkami červené africké půdy a tančí.

Potkaly jsme spousty lidí, někteří ale zůstali a zapsali se nám do srdcí. A já má tu čest jim poděkovat. Poděkovat jménem mě samotné, ale taky jménem těch, co díky nim dostali šanci se vzdělávat a jít dál.

Děkujeme paní Magdě Hluštíkové, se kterou jsme si vyměnily docela dost mailů ( kdyby se o nich psala kniha, byla by hodně živoucí, protože málokdo umí použít tolik energie a úsilí ve prospěch někoho, koho vlastně vůbec nezná). Každopádně výsledkem byla sbírka knih v knihovně Borovany a postupně i dalších knihovnách, gymnáziích a institucích v kraji, a také finanční sbírka, ve které bylo na projekt Knihomol vybráno 7.645 Kč.  Tyto peníze byly použity na nákup knih do naší knihovny. Děkujeme také Městu Borovany a sponzorským firmám Flosman a.s. Borovany, skládce Růžov a.s a firmě Swietelsky s.r.o. Č. Budějovice, jež zafinancovali transport vysbíraných knih do Bujumbury, hlavního města Burundi. Ale především děkujeme všem těm, co jim to nebylo jedno a přispěli nám. Bylo nám ctí potkat tyto lidi, i když zatím jen neosobně. A bylo by nám ještě větší ctí je potkat osobně…

S úctou Maradová Eliška