Historie knihovny

Tradice knižní kultury v Borovanech je poměrně stará,  trvá s přestávkami více než 500 let. Spojujeme ji s existencí zdejších knihoven, konkrétně s někdejší augustiniánskou klášterní knihovnou a veřejnou knihovnou existující dodnes.

Historie klášterní knihovny

Knihovna augustiniánského kláštera v Borovanech patřila mezi významné české knihovny. Známý historiograf doby barokní Bohuslav Balbín ji zmiňuje ve svém díle Bohemia Docta mezi nejvýznamnějšími pětadvaceti  knihovnami u nás.

Historie klášterní knihovny začíná krátce po založení kláštera v roce 1455.  Krátce po svém založení si klášter poměrně rychle začal opatřovat knihy. Knihovna vzkvétala a brzy obsahovala řadu významných rukopisů i tisků. Většina knih pocházela ze 14. a 15. století, tedy z doby před založením kláštera. Jednou z nejcenějších knih ve vlastnictví kláštera byla Husova Postila. Jednalo se o kompletně český text z 15. století asi o 219 listech, ve kterém Jan Hus shrnul své kazatelské dílo. Dnes je tato kniha ostatně jako většina ostatních uložena v majetku Národní knihovny v Praze. Knihovna sdílela osudy kláštera. Poprvé byl klášter zrušen Vilémem z Rožmberka v roce 1564. Bratr Viléma, milovník knih Petr Vok  obohatil tedy svou rodovou knihovnu fondem knih ze zrušených klášterů v Borovanech a Třeboni. Po obnovení kláštera Ferdinandem II. v polovině 17. století musely být knihy augustiniánskému klášteru v Borovanech i nedaleké Třeboni vráceny. Byl vypracován soupis knih, které měly být vyčleněny z rožmberské knihovny a vráceny klášterům v Třeboni i Borovanech. Nebylo jednoduché nyní již smíchané fondy znovu od sebe oddělit. Nakonec byly knihy i když se značnými chybami opravdu vyčleněny a čekaly v Třeboni na převoz zpět do Borovan. Klášteru byly fyzicky navráceny až kolem roku 1665. Od této chvíle nemáme již mnoho zpráv o existenci klášterní knihovny. O knihovně se prameny zmiňují znovu až v roce 1738-1774, kdy byl proboštem borovansého kláštera Augustin Dubenský, který se snažil zřídit reprezentativní prostory pro knihovnu a archiv. O pár let později byl však klášter Josefínskými reformami zrušen definitivně a většina knih odešla z Borovan navždy. Staly se součástí nově utvořené Veřejné univerzitní knihovny, dnes Národní knihovny v Praze.

U nás zůstal soubor asi 165 knih, ze kterých bylo  v roce 2012 vytvořeno "torzo klášterní knihovny" a které můžete na vlastní oči vidět při prohlídce kláštera.

Historie obecního knihovnictví

Zápis v obecní kronice uvádí v roce 1921 tento zápis: " Na základě zákonu o obecních knihovnách zvolena knihovní komise, která měla za úkol zřídit obecní knihovnu z ročních příspěvků obce a požádati zdejší občany a rodáky, od kterých jest možno očekávati podporu a darování knih. Tohoto úkolu se ujal pan starosta. Do knihovní komise zvoleni: Karel Malík, rolník č.46, starosta František Malík pokladníkem, Bohuslav Kudlička, revident st. dráhy knihovníkem, František Matuška, učitel, František Kautman, učitel, Rudolf Klečka, syn rolníka č. 15 a Karel Chalupský, zřízenec st.dráhy č. 155"

V roce 1922 uvádí kronika další zápis. "Otevřena obecní knihovna, zřízená nákladem obce a některých dárců, zvláště pana B. Kudličky, úředníka státní dráhy (knihovník), p. Čeňka Chalupského, přednosty stanice státní dráhy, pana Jaroslava Petra, profesora a rodáka borovanského, p. Františka Hollera, podnikatele. Místní skupina republikánského dorostu čs. venkova darovala celou knihovnu. Obec přispívá každoročně 600,- Kč. Knihovna umístěna prozatím v místnosti Kampeličky v sousedském domě Burgu vedle radnice."